Harry trávil opět prázdniny u Dursleyových. Jako každý rok byl vystaven jejich otevřené nenávisti vůči jeho osobě. Ráno se Harry probudil okolo osmé hodiny. Venku svítilo slunce a na nebi nebyl jediný mráček. Prostě nádherné počasí.
„Dobré ráno, Hedviko.“ řekl Harry.Vzal hřeben a snažil se učesat svoje řádně rozcuchané vlasy.Ze skříně vzal modré džíny, které si nedávno koupil v Londýně za peníze, které měl pořádně schované ve své skřínce. K nim si oblékl černé tričko, své tenisky a sešel dolů. Harry se divil, když viděl tetu Petúnii, strýce Vernona a dokonce i Dudleyho, kteří seděli kolem stolu, ale židle byli čtyři.
„Dobré ráno.“
„Sedni si, budeš mít tu snídani studenou,“ řekla Petúnie.
„Možná se divíš, proč jsme na tebe tak…milí. Vysvětlím ti to. Ozvala se jakási Cristiane Grangerová, sestra-“
„Hermiony. Co chtěla?“ zeptal se zvědavě Harry.
„Jejich rodiče, z nepochopitelných důvodů, tě berou s sebou na dovolenou do Řecka. Na příštích 11 dní. Do konce prázdnin prý můžeš zůstat u nich. Až to dojíš, půjdeš si zabalit.Učebnice dostaneš až v Bradavicích.“ Harry se snídaně ani nedotkl a běžel do svého pokoje, popadl kufr a začal balit. Po dvou hodinách nekonečného skládání a ukládání věcí byl konečně hotový. Z pokoje opět vyšel až na oběd. Petúnie uvařila špagety, které Harry moc rád neměl, ale přeci jenom mu kručelo trochu v břiše, když od včerejší večeře nejedl.
Ve dvě odpoledne na dveře zaklepala Hermionina sestra Cristiane, která přijela společně se svojí mamkou, Hermionou a Ronem.
„Dobrý den, pane Dursley. Jsem Cristiane Grangerová. Je tu Harry?“
„Jistě. Pojďte na chvíli dál.“ Harry měl problémy snést svůj plný kufr dolů ze schodů a Cristiane mu ráda pomohla.
„Ahoj. Rád tě poznávám. Dík za pomoc.“
„Není zač.“ Harry si všiml, jak je Cristiane zajímavá a především krásná dívka. Mohlo jí být kolem 17, měla polodlouhé, tmavě hnědé vlasy a díky jejímu oblečení dala vyniknout její štíhlá postava.
„Děkuji pane Dursley, že jste Harrymu dovolil s námi odjet na dovolenou.“
„Ale, to nestojí za řeč. Užijte si to tam.“
„Díky, strejdo. Nashledanou.“ Jakmile se zavřeli dveře, Harry si hlasitě oddechl.
„Jsi rád, že si se jich zbavil?“
„Jo, docela jo.“ Z auta vyšla Hermiona s Ronem, aby Harryho přivítali. I paní Grangerová se s Harrym konečně seznámila. Cristiane pomohla Harrymu s kufrem do auta.
Potom si naše trojka sedla společně na zadní sedadlo a Cristiane si sedla na přední sedačku. Jelikož měla v uších discmana, mohli si vzadu v klidu povídat.
„Co říkáš na Hermioninu ségru?“
„Pěkná, moc pěkná.“
,,Pánové, moje sestra je už měsíc zadaná. Je šťastně zamilovaná. Proto přechází do Bradavic.“
„Chodí s někým z Bradavic?“ zeptal se zvědavě Ron.
„Jo, ale já nevím s kým. Nechce mi to říct. Mluví spolu každý den po telefonu, ale místo jmen používají přezdívky.“
„Třeba se to dozvíme, až budeme v Bradavicích.“ řekl Harry. Když dorazili k domu Grangerů, pan Granger byl zrovna ve své ordinaci, takže nikdo doma nebyl.
„Hermiono, ukaž Harrymu jeho pokoj. Cristiane, můžu si s tebou promluvit?“ řekla její matka. Ron šel s Hermionou a s Harrym dovnitř, aby je nerušil.
„Cristiane, chtěla bych vědět, kdo je ten tvůj tajemný přítel, se kterým chodíš. Nebo to nesmíš prozradit?“
„Ne že nemůžu, ale prostě nechci. Není na to vhodná chvíle. Nechodíme spolu měsíc, jak si myslí Hermiona, známe se jenom pár dní.“
„Pár dní? Kolik?“
„Asi týden. Seznámili jsme se v parku, když jsem se jela projet na kolečkových bruslích.“
„Je to slušný chlapec?“
„Je, to určitě je. A jestli tě zajímá, jestli je čaroděj, tak je.“
„Dobře, nebudu se dál vyptávat.“
„Díky, mami.“
Druhý den bylo všechno připraveno na odjezd. „Myslel jsem, že vaši rodiče pojedou taky.“ divil se Harry před odjezdem na letiště.
„Ne, jedeme jenom my čtyři. Naši potřebují taky chvíli klidu. Budeme bydlet v domě Crisiny kamarádky, která na léto odjela do Ameriky.“ vysvětlila situaci Harrymu Hermiona.
Paní Grangerová odvezla všechny čtyři na letiště. Jenomže na letišti se objevil někdo, koho tam nikdo nečekal. Draco Malfoy.
„Ale, ale. Koho to tu vidím.“
„Vidím, že jste si do vaší divný party přidali další přírůstek.“
„Ty musíš být Malfoy. Hermiona mi o tobě řekla všechno. No, představovala jsem si tě trošku jinak.“
„Vážně?“
„Jo.“
„Cristiane, musíme do letadla.“ V letadle seděli ségry vedle sebe.
„Ten teda dokáže člověka namíchnout.“
„Já ti to říkala, že to je idiot. Pro Kristovy rány!“
„Co je?“
„On nastupuje do stejného letadla.“
„Malfoy? Jak to?“
„Já nevím.“ Hermioninu zoufalou poznámku zaslechli i kluci, kteří seděli za nimi.
„No, to jsou prázdniny. Jedou s ním i jeho rodiče. Tak tam bude k nevydržení.“ Rodinka Malfoyů také nebyla příliš nadšena jejich přítomností v letadle, ale naštěstí měli lístky do první třídy, takže od nich byli dostatečně daleko.
„Cris, řekneš mi někdy, kdo je ten tvůj kluk?“
„Jo, někdy jo, ale ne teď.“
„Já ho znám?“
„To já nevím, ale chodí do Bradavic.“
„Do jaké koleje?“
„Hermiono, přestaň s tím výslechem. Stejně ti to neřeknu.“
„Ale řekni mi jenom jednu věc. Je to Malfoy?“ Cristiane mlčela, ale Hermiona byla stejně na pochybách. Když konečně dorazili na Řecký ostrov Kréta, čekal na ně mikrobus, který je měl dopravit k domku, kde měli bydlet. Každý si v něm zabral svůj pokoj, protože dům byl doopravdy velký. Cristiane měla skoro půlku věcí vybalených a v tom jí někdo zaklepal na dveře.
„Dále.“
„Ségra, jdu s klukama na pláž. Jdeš taky?“
„Jo, jen si vezmu plavky.“ Za půl hodinky byli všichni na pláži. Cristiane si šla zaplavat s Harrym, zatímco Ron mazal Hermioně záda, aby se nespálila. Jenomže se objevil i Draco… Cristiane po chvíli vylezla z vody, protože jí byla trošku zima. Natáhla se na lehátko a namazala se opalovacím krémem.
„Cris, budeš tu ještě?“
„Jo, proč?“
„No, chceme jít někam do stínu, tak si půjdeme dát nějaký drink.“
„Tak jo.“ Když byli všichni tři v bezpečné vzdálenosti, přišel ke Cristiane Draco.
„Chceš být užitečný?“
„Jo.“
„Tak popadni krém a namaž mi záda.“ Hermiona si ale zapomněla peněženku v batohu u Cristiane a Draca se svojí sestrou viděla.
„Já to věděla.“ Hermiona se vrátila zpátky do baru.
„Je to Malfoy. Ten tajný kluk je Draco.“
„Cože?“ řekli Ron a Harry dohromady.
„Viděla jsem je. Na pláži, jak se k sobě tulili na tom lehátku.“
„Třeba jí vážně jenom mazal záda.“
„Ne, Rone. Nejsem slepá.“
„Co chceš dělat?“ řekl Harry.
„Nic, když jí to všechno řeknu, vyjede na mě. Udělala to i v letadle, když jsem se jí na to ptala.“
Kolem šesté se Cristiane vrátila z nákupu.
„Ty budeš vařit?“ zeptala se Hermiona.
„Špagety s boloňskou omáčkou.“
„Proč on? Nenašla sis nikoho lepšího?“
„Cože?“
„Viděla jsem tebe a Malfoye na pláži.“
„Šmíruješ mě? To nemyslíš vážně!“
„Nebyl to úmysl. Šla jsem si pro peněženku u tebe v batohu.“
„To ti to doopravdy tolik vadí? Když už jeho tátovi nevadí, že jsem z mudlovské rodiny, tak proč tobě tolik vadí, že chodím s Dracem? Je to přeci jenom moje věc.“
„Cris, já se nechci s tebou hádat, ale děláš chybu. Ten kluk je strašný hajzl. Ublíží ti.“
„Hermiono, já vím, co dělám. Možná ho neznám tak dobře jako ty, ale znám ho i z tý lepší stránky, než jak slyším ze všech stran od tebe, Harryho a Rona. A já chci, aby ty vaše vzájemné rozbroje konečně přestaly. A teď mi buď pomůžeš s večeří, nebo mě tu nech o samotě.“
„Já ti pomůžu.“
„Dobře. Vem ten salám a nakrájej ho na kostičky. Ne moc velké, ale ne moc malé. Tak akorát.“
„Dobře.“ Do půl hodinky byla večeře hotová. Při jídle bylo však takové ticho, že se dalo krájet. Cristiane umyla nádobí a šla na chvíli ven...jenom se tak projít. A mířila rovnou k domku, kde bydleli Malfoyovi….